Lotosový porod je odvěký přirozený fyziologický postup, při kterém po porodu nedojde k odstřižení pupečníku a placenta zůstává s dítětem, dokud se sama neoddělí. Jen tak dojde k přenosu skutečně všech potřebných látek, informací a životních energií, které dítěti náleží. Zabrání se možnému poškození plic a mozku způsobenému nedostatkem kyslíku a především vzniku traumatu z předčasného oddělení placenty. Plod dozraje. Je silný a zdravý.
Během celého těhotenství je placenta zodpovědná za zásobování a ochranu orgánů dítěte. Produkuje významné hormony, látky imunitního systému, chrání před mnoha škodlivinami. Je nedílnou součástí dítěte. V průběhu těhotenství a porodu plní a podporuje funkce orgánů dítěte, dokud nejsou připraveny sami převzít všechny životní funkce.
Je na nás, jestli budeme placentu ignorovat jako něco nečistého, nebo ji dokážeme přijmout a láskyplně akceptovat. Jedinečné vlastnosti placenty lze rovněž „zakonzervovat“ a využívat i po porodu.
Za zmínku jistě stojí i to, že šimpanzi, naši nejbližší živočišní příbuzní, pupeční šňůru většinou nepřekusují, ale čekají, až placenta odpadne. Lotosový porod se prý praktikoval také v Indonésii, u severoamerických indiánů či v Austrálii a na Novém Zélandě. Zmínky o něm můžeme najít v Tibetu a také v Bibli. Údajně se tak narodil Buddha, hinduistický bůh Višnu či biblický Ezekiel.
Před nedávnem u nás vyšla kniha australské porodní asistentky Shivam Rachany LOTOSOVÝ POROD bez přestřižení pupečníku. Kmotrem knihy se stal Dr. Michel Odent, světově uznávaný porodník a autor mnoha desítek vědeckých studií a knih.
„Musíme se znovu naučit, jaký může porod být, když jej neovlivňují žádné kulturní souvislosti. Potřebujeme nějakou základnu, od které bychom se neměli příliš vzdálit. Lotosový porod je právě takovou základnou.” Michel Odent
