VERŠE – JANA ŠŤASTNÁ
PROMĚŇOVÁNÍ
Autor: Jarmila Brablecová Krňávková, www.cestakesvetlu.cz
Palčivé doteky krajiny zhouslené
sestupně vyklenuté do strmých hlubin
našich tich
Do svého přijmi moje srdce
a nech ho ve tmě šeptem bít
do nitra našich hlubokostí
kde láska lásku hojně hostí
tam z úst se stává kalich
a z lůna chrám
BŘEHY
Tam stáli jsme v příměří
opřeni o azurové břehy
moře a já
a kam až voda dohlédla
samá nebesa
VPLÝVÁNÍ DO NEBESKÝCH BRAN
Tak jako moře do moře
se v tebe lásko vlévám
prostoruplnými dálavami
do větru větrem pronikám
do písku pískem se na zlatá zrnka drolím
prostupuji jarem léto do podzimů do zim
do záře září světlem prosvítám
Snad lásku láskou umiluji k smrti
tvůj klidný dech mne klidně dýchat nutí
na polštář zrána čtyřlístek ti dám
UZARDĚLÁ
Dnes je mi bíle
sněží nám do srdce
a na rtech slovo jihne
Dnes stromům křídla
opadala na zem
Obloha naze uzardělá
v pohaslé záři tone
to slunce na obzoru
se za večera
opět v šeru koupe
Dnes je nám dvěma
tak jako prve
kdy zapradávna
z bělostné mlhy vzešly
mé stromy květy okřídlené
ZROZENÍ ŽENY
ZROZENÍ ŽENY
Byla jsi krásná od úžasu
a z řas tvých tajil se mi dech
když padl soumrak do vln vlasů
a nechal rosu na ústech
Já nepil neb ústy nebes
dotýkat se nedá
ZROZENÍ SVĚTLA
ZROZENÍ SVĚTLA
V ten den andělé v podobě mlžných par
sestupovaly sem k nám
až všechno
křídlatým mlhovím pohlceno bylo
silueta města i klenba bran
Svět ve Světle náhle se nám zjevil
nepoznán
stál a pozastaven prodlíval
nebesa chvěla se
To Světlem svěcen byl svět
a Světlo ve světě
ukotveno bylo tam
kde kdysi stával chrám
